Nelegální příjem placených programů ze satelitu

Neautorizovaný, tedy nelegální příjem satelitní televize je zásadním problémem, kterým se poskytovatelé musí dlouhodobě zabývat. S černým příjmem se můžeme setkat již mnoho let a prochází značným technickým vývojem, který reaguje na nová zabezpečení, s kterými přichází poskytovatelé placeného satelitního vysílání. Někteří autoři by napsali, že je to naopak a piráti jsou vždy o krok napřed a provideři pouze opravují díry, které černý trh odhalil.

Synonymem pro nelegální příjem byla po několik let satelitní platforma Digi TV. Trojka na českém trhu za společnostmi Skylink a CS Link. Než se budeme věnovat jednotlivým způsobům černého příjmu, tak je důležité upozornit, že pirátem je každý, kdo jakýmkoliv způsobem nelegálně přijímá satelitní TV. Jedná se o nezákonné počínání, které ošetřuje česká legislativa - zákon 206/2005 Sb.

Public EMU – téměř již historie

V minulosti byla piráty velmi oblíbená varianta neautorizovaného příjmu tzv. Public EMU. Běžný klient, který má službu zaplacenou, vlastní kartu některého z poskytovatelů a Public EMU (zkráceně pouze EMU) umožňovalo sledovat satelitní TV i bez této karty. Do satelitního přijímače bylo nutné nahrát neoficiální firmware, tedy program, který dokáže nahradit fyzickou kartu poskytovatele. EMU bylo využíváno samozřejmě pouze u poskytovatelů, jejichž zabezpečení bylo prolomeno – kterých byla naprostá většina. V České Republice byla mezi piráty nejoblíbenější právě Digi TV.

Card sharing – noční můra poskytovatelů

V současnosti však již doba EMU pominula a stalo se okrajovou záležitostí. Nahradil jej card sharing (zkráceně pouze sharing) v našem prostředí označovaný jako sdílení karet. Obdobně jako u EMU je nutné nahrát do přijímače program, ale ten již neobsahuje určitý seznam kódů, ale přístupovou cestu k přijímači s kartou a přístupové údaje. Sdílení karet bývá poskytovateli tolerováno v případě, že je využíváno v rámci jedné domácnosti a to většinou za pomoci zařízení, které se nazývá splitter. Příklad: Vlastníte pouze jednu kartu od společnosti Skylink a její služby lze tedy využívat pouze na jednom satelitním přijímači. Klient má ale více televizí a chtěl by mít možnost sledovat různé programy na odlišných TV současně. Proto si zakoupí splitter. Ten dokáže jednu dekódovací kartu emulovat tak, že ji může nezávisle využívat více uživatelů.

Tento způsob využití sharingu je minimálně na hraně zákona, ale pokud bude využíván v rámci jedné domácnosti, tak by uživateli žádný postih hrozit neměl. Což dokládá i možnost zakoupení splitteru naprosto legální cestou ve velkém množství obchodů s elektronikou. Přesto člověk nesmí zapomínat, že jedinou legální cestou je zakoupení více dekódovacích karet. Kdy se tedy ze sdílení karet stává zásadní problém, kvůli kterému mají poskytovatelé satelitní TV obrovské ztráty? Sdílení karet se v současnosti neodehrává pouze v rámci domácností, ale kupříkladu v rámci celých bytových domů nebo dokonce v rámci celého státu.

Sdílení karet je problémem pro všechny poskytovatele a jedinou obranou je přechod k novým modernějším systémům kódování. Společnost Skylink, mimo jiné, z tohoto důvodu opouští velmi dobře známé CryptoWorks a přechází k systému Irdeto. Ten je označován za velmi bezpečný a hlavě flexibilní, takže by měl pružně reagovat na vynalézavé piráty. Přesto se již nyní objevují zprávy, že i tento systém není neprolomitelný a karty, které ho využívají, lze sdílet. Důležité je také upozornit, že sdílení karet funguje pouze na zařízeních s operačním systémem Linux.

Z nelegálního sdílení karet se pro některé piráty stal velice zajímavý a výnosný business. Na tajných internetových fórech se vyskytují obchodníci, kteří poskytují cesty k placeným programům. To samozřejmě za zlomek ceny v porovnání se satelitními providery. Tito lidé jsou z logiky věci anonymní a fungují pod falešnými jmény a účty. Celkový dopad tohoto jejich ,,podnikání,, a výsledná škoda je však natolik vysoká, že i pocit naprosté anonymity je nemusí ochránit před policií.

Ale jak jsou na tom prostí odběratelé, kteří jejich služeb využívají? Mají se bát malí piráti? Samozřejmě se jedná o protiprávní jednání a to může být postiženo. V realitě je však vystopování černých odběratelů velkým problémem. Aktivní vyhledávání takovýchto odběratelů pomocí nějakého technického řešení je v podstatě nemožné. Jedinou funkční obranou je tedy zlepšování zabezpečení, což je ale často boj s větrnými mlýny a hlavně velmi náročný a nákladný. Druhou možností je cenová politika, která by měla nastavit ceny poskytovaných služeb na co nejnižší hladiny. Pokud bude docházet ke stálému zlepšování klientských služeb za přijatelné ceny, tak se z černého odběru stane pouze okrajová záležitost v řádu promile procent.

Pro www.pcarena.cz zpracoval - Adam Pýcha